Waldorfská pedagogika

 

Za tvůrce waldorfské pedagogiky se považuje Rudolf Steiner, rakouský filozof, který se zabýval zákonitostmi vývoje dítěte, proměn jeho vztahu ke světu a postupně se probouzejícími schopnostmi poznávání. Vždy zdůrazňoval, že ve škole nejde ani tak o to získat vzdělání jako takové, ale spíš o vytvoření co nejlepších předpokladů ke schopnosti vzdělávat se celoživotně. V roce 1919 oslovil Emil Molt, majitel továrny na cigarety Waldorf Astoria Rudolfa Steinera s cílem vytvořit školu pro děti svých zaměstnanců. Odtud tedy pochází název waldorfská pedagogika. V německém Stuttgartu tak vznikla první alternativní waldorfská škola. Nový učební plán si stanovil za cíl vychovávat mladé lidi tak, aby již nikdy nedopustili opakování hrůz 1. světové války, a to si žádalo odlišný přístup k dětem již od útlého věku od přístupu do té doby uplatňovaného.

 

Waldorfská pedagogika je postavena na celostním přístupu k dětem. Snaží se v nejvyšší možné míře respektovat individualitu dětí, jejich talent, temperament, potřeby a zvláštnosti související s věkem, osobním vývojem i vztahem k okolí a společnosti.

 

Je kladen velký důraz na osobnost učitele, jeho autoritu, morální a etické kvality, způsob výuky a vedení dětí. Důležité je také školní prostředí, které má působit harmonicky, v souladu s hodnotami, které jsou dětem vštěpovány. Obvyklé vybavení, pomůcky a celková atmosféra waldorfských tříd vychází z přírodních materiálů (dřevo, včelí vosk, vlna, len, hedvábí...). Výzdoba bývá tvořena dětskými výtvarnými pracemi a rukodělnými výrobky.

 

Waldorfská pedagogika se snaží u dětí posilovat sociální cítění, vychovává k úctě k práci druhých, k životnímu prostředí a přírodě.

 

Velmi důležitý ve waldorfské pedagogice je princip rytmu a řádu, který umožňuje orientaci v prožívání času a souvislostí jevů. Prožitek existence a platnosti řádu věcí, jejich rytmického proměňování a vzájemného podmiňování, dávají dítěti pocit, že vše má své místo, svůj účel a smysl. Ve waldorfských mateřských i základních školách se proto vytváří různé druhy rituálů – oslavy ročních svátků, pravidelný sled činností, pěstování společenských návyků.

Podstatnou součástí posilování dítěte v jeho důvěře v sebe sama je skutečnost, že při hodnocení nedochází ke srovnávání výkonů dětí. V dětech není podporována soutěživost a srovnávání s druhými, které vedou k pocitu izolace. Jsem-li akceptován, jsem schopen akceptovat druhé. Věkově smíšené skupiny dětí poskytují vyhovující prostor k širokému sociálnímu učení a vytváří přirozenější situace pro střetávání názorů a potřeb jednotlivých dětí.

 

Waldorfská pedagogika se zaměřuje na vysokou kultivovanost, citlivost, toleranci, tvořivost, schopnost komunikace a spolupráce.

 

Děti mají prostor svobodně projevit svou fantazii, která je v prvním sedmiletí podporována především vyprávěním příběhů, legend a čtením pohádek s následnou dramatizací. Waldorfská pedagogika je inspirací pro pořádání slavností a vychází z lidových tradic. Spočívá v přípravě, malování a tvoření předmětů k oslavě, zahrnuje tematické vyprávění, učení nových říkanek, pranostik a písní....