Montessori pedagogika

 

 

Cílem Montessori pedagogiky je vychovávat svobodné, zodpovědné a samostatné osobnosti, které umí řešit problémy, vzájemně si naslouchat, rozumí okolnímu světu, jsou upřímné, tolerantní, ale zároveň se nebojí říci svůj názor.

Dr. Montessori vyvinula takzvané „připravené prostředí“, které je uspořádáno podle určitého řádu a během prvních školních let dítěti pomáhá rozvíjet se v nesoutěživé atmosféře svým vlastním tempem a podle svých schopností.

 

Dr. Montessori napsala: „Nedovolte dítěti riskovat selhání, dokud nebude mít reálnou šanci na úspěch". Chápala totiž, že pro každé dítě je

nezbytné získat nejprve základní dovednosti a teprve pak je aplikovat v konkurenční výukové situaci.

 

 Mezi třetím a šestým rokem se dítě nejsnáze učí základním pravidlům lidského chování a mezilidských vztahů. Toto vývojové období lze tedy konstruktivně využít k tomu, abychom dítěti vštípili základy slušného chování a správné návyky, na jejichž základě pak dokáže svobodně zaujmout místo ve svém kulturním prostředí. Dítě, které vyrůstalo v Montessori prostředí, je v pozdějším věku nezávislejší a dokáže se lépe zaměřit na aktivní rozvoj svých intelektuálních dovedností.

Děti k učení podněcuje jejich vnitřní touha po nových znalostech a vědomostech. Učitel připravuje prostředí, koordinuje činnost třídy, funguje jako autorita a dává žákům podněty, ovšem je to vždy dítě samo, kdo se učí a koho motivuje setrvat u uloženého úkolu samotná práce (a nikoli jen osobnost vyučujícího).

 

Naším úkolem je především umožnit dítěti získat základní návyky a dovednosti – pečlivost a schopnost soustředit se a setrvat u jednotlivých aktivit získané v raném dětství přinášejí v pozdějších letech jistotu a způsobilost k učení. Vyrůstají-li děti ve správném prostředí, mohou se naučit pozorovat, přemýšlet a hodnotit.