Naše zvířátka

 

Minishetland pony -FRANTIŠEK

  • majitel nejhezčího účesu v širokém okolí - v klusu příslušník hnutí punk :)

  • malý kůň s velikým srdcem

  • velmi klidný, trpělivý, ideální společník k dětem  

Shetlandský pony je pojmenován po Shetlandských ostrovech vzdálených asi 160 km na severovýchod od Skotska, ležících na stejné severní délce jako Grónsko. Nepříznivé severské podmínky a nekvalitní pastva tak daly vzniknout velice odolnému plemenu.

Shetlandští ponyové v minulosti sloužili jako soumaři, tažní a důlní koně. Poptávka po těchto ponících vzrostla zejména po roce 1847, kdy byla výnosem zakázána práce žen a dětí v uhelných dolech. Shetlandi se tak začali využívat jako důlní koně, speciálně pro tyto účely se začali šlechtit, vedle normálního typu, i koně větší a hrubší.V dnešní době nalezli své uplatnění v zápřeži, nebo jako jezdečtí ponyové pro děti.

V současné době jsou chováni v typu standard - do 106 cm v UK a do 107 cm kohoutkové výšky v České republice a některých sousedních státech. Typ mini má kohoutkovou výšku do 86 cm v UK a do 87 cm u nás.

Postavou je malý, ale velmi silný - relativně jeden z nejsilnějších koní světa vzhledem ke své velikosti (unese v sedle klidně i dospělého muže). Ceněnou ochranou proti nepřízni počasí je jeho bohatá hříva, ohon a také srst, která v zimě narůstá dvojnásobně hustá.

Povaha by měla být klidná a mírná. Mohou být tvrdohlaví, ale jsou inteligentní a reagují na správné vedení.

 

Poník Ferda

  • nováček v našem týmu, kterého si okamžitě každý zamiloval

  • znalec slušného vychování (vždy nás krásně pozdraví)

Klisna Varna

  • vedoucí sekce zahradního osazenstva

  • takový velký a ještě větší kůň

  • má ráda seno, mrkev, jablíčka......... zkrátka cokoliv, ale hlavně hodně:)

  • všemi oblíbená pro svou mírnou a klidnou povahu 

 

Klisna Bona

  • velmi půvabná mladá dáma

  • oplývá neskutečným darem dodat Vám spousty energie během chvíle

  • rozhodně nezkazí žádnou srandu, a už vůbec pokud se při ní může proběhnou zeleninovou zahrádkou či políčkem brambor...

  • velmi přátelská, dobrosrdečná a úúúúžasně mazlivá 

 

České země leží na průsečíku mnoha cest, kudy se už v pravěku ubírali obchodníci a válečníci různými směry a s různými koňmi. Ani politické události nezůstaly bez vlivu na vznik a vývoj populace koní v této oblasti. Poslední tři století až do r. 1918 byly české země součástí Rakouska. Následkem toho se základem chovu skoro všude stala krom nepatrných zbytků starších plemen především teplokrevná plemena z blízkých hřebčínů, a to Furioso, Nonius, Gidran a další.

Na vyšlechtění českého teplokrevníka má lví podíl hřebčín v Kladrubech a v Hostouni. Moravský teplokrevník se choval na Moravě už v předminulém století, ale po r. 1950 byl křížen s českým teplokrevníkem a časem došlo prakticky ke splynutí. Pozitivní vliv na utváření moravského teplokrevného chovu měl hřebčín v Pohořelicích. Dále se choval v Netolicích, Albertovci, Horních Motěšicích, Novém Tekově a v Napajedlech.

Český teplokrevník je nejrozšířenější plemeno koní v České republice. Sloužil původně jako armádní jezdecký kůň a byl skutečně všestranný. Nyní se v chovu prosazuje více jezdecký typ, lze využít i k lehčímu tahu. Díky výborné povaze se hodí i pro rekreační ježdění, hlavní proud šlechtění však směřuje k využití ve skokovém sportu. Je však vhodný i pro drezurní ježdění a soutěže spřežení. U dětí a dospívajících hodně oblíbený kůň, má pochopení pro začátečníky, milý a přítulný, ale i tak je občas plachý či dokonce agresivní.

Český teplokrevník je kůň s dobrou tělesnou konstitucí, mnohými znaky upomínajícími na kočárové předky, ale s proměnlivou mechanikou pohybu. Je dost dlouhověký, má dobrou povahu, je vytrvalý, skromný, poměrně nenáročný. Temperament je klidný, ale živý. Krk je štíhlý, ušlechtilý, široce nasazený na trup. Hlava je ušlechtilá. Trup je mohutně stavěný, široký rovný hřbet je delší, hrudník je dostatečně hluboký. Osvalení bérce je mohutné, je v souladu s celkovým dojmem, jímž působí poněkud robustní trup. Fundament nohou je silný, korektní, hlezna jsou dobře utvářená. Kopyta jsou pěkná, ale někdy se zdají trochu malá v poměru k velmi statnému tělu. Český teplokrevník měří v kohoutku 163-168 cm.

 

Pes a medvěd v jedné osobě - Walda

  • vedoucí sekce okrasných keřů a květinových záhonů

  • Novofundlandský pes, který má velmi rád lidskou společnost

  • dětmi bývá často zaměňován za poníka, což mu ale vůbec nevadí

  • je to výborný hlídač, neunikne mu ani živáček....... obzvláště pokud právě něco pojídá:) 

 

Toto plemeno pochází z ostrova Newfoundland a vyvinulo se z místních psů a velkého černého medvědího psa dovezeného Vikingy po roce 1100. S příchodem evropských rybářů došlo ke křížení s dovezenými plemeny, nejdůležitější vlastnosti však zůstaly zachovány. Při kolonizaci ostrova od roku 1610 byly morfologie a vrozené chování novofundlandského psa již vcelku ustálené. Právě tyto znaky mu umožnily přežít při tahání těžkých nákladů v extrémních klimatických podmínkách a při službě záchranářského a vodního psa vzdorovat nebezpečím číhajícím v moři. Toto plemeno bylo používáno k záchraně tonoucích, vytahování rybářských sítí z vody i k převážení nákladů.

Novofundlandský pes je mohutné a pouze zdánlivě neohrabané plemeno. Potřebuje dostatek pohybu. Nadmíru rád plave a je dobře mu pobyt ve vodě umožnit.

Novofundlanďan je masivní, se silným a dobře osvaleným tělem a s dobrou pohybovou koordinací. Má vynikající sílu a vytrvalost a je dobře přizpůsoben pro život v klimatických oblastech s extrémními podmínkami. Dospělí pes se průměrně dorůstá 71 cm a váží přibližně 68 kg. Fena měří ideálně 66 cm a váží 54 kg. Novofundlandský pes má vodě odolnou srst a blány mezi poduškami tlap. Krycí srst je přiměřeně dlouhá a rovná, podsada je hustá a měkká. V zimě je srst hustější než v létě. Na uších, čenichu a na hlavě je krátká a hustá. Novofundlandský pes může mít černou, černobílou (má pro toto plemeno historický význam) nebo hnědou barvu.

Výraz novofundlanďana vyjadřuje shovívavost a mírnost. Pro svou přátelskou povahu a lásku k lidem je novofundlanďan velmi oblíbený. Je vhodný k dětem, ale ne do bytu, protože rád spí a žije venku. Tento pes má sklon zachraňovat za každou cenu a vytáhne člověka z vody, ať o to stojí či nikoliv. Novofundlanďan je velmi dobrý plavec a potápěč. K ostatním zvířatům má bezproblémový vztah. Není agresivní, avšak v případě ohrožení se dokáže důrazně bránit. Je to důstojný, veselý a podnikavý pes.

Novofundlandský pes vyžaduje značnou péči o svůj zevnějšek. Průměrná délka jeho života je 11 let.

 

Kočička domácí - FLÍČEK, PIŠKOT A BUBLINA

 

 

Kočka domácí se pravděpodobně vyvinula z kočky divoké, a to z kočky plavé, kočky stepní a kočky divoké evropské. Domestikace kočky začala již před 12 tisíci lety, kdy si lidé začali tvořit první trvalá sídla. Postupně nalézáme zmínky o zdomestikovaných kočkách žijících po boku člověka, a to z Turecka a Kypru. Asi nejoblíbenější se stala okolo roku 3000 př. n. l. v Egyptě, kde kočku uctívali jako své božstvo. V Číně bylo s jejím chovem započato okolo roku 1000 př. n. l. a v Indii byla obdobně uctívaná jako v Egyptě. V Evropě byla do doby středověké inkvizice taktéž obdivována a měla spoustu nejrůznějších bohyň a ochránkyň. Avšak s příchodem inkvizice začaly být kočky považovány za posedlé ďáblem a byly upalovány. Vrcholu dosáhl tento teror okolo 16. století. I přes takovéto systematické hubení se kočka dostala do Severní Ameriky a na Nový Zéland společně s námořníky jako spolehlivý lovec myší a krys. V období baroka se situace naštěstí obrátila k lepšímu a kočky se staly ozdobou a začalo jejich systematické šlechtění. V 17. století se již vyskytují dlouhosrsté kočky. Systematický chov koček existuje asi 150 let.

Většina běžně chovaných domácích koček jsou nečistokrevní domácí mazlíčci. Jejich převaha vůči čistokrevným jedincům je 4:1 a to i v zemích, kde je poměrně velký počet čistokrevných koček. Povaha kočky spíše závisí na zkušenosti z mládí než na vrozených vlastnostech, a proto ti, kteří nepotřebují speciální vzhled kočky, si raději pořídí nečistokrevného jedince. Někdy jsou nečistokrevné kočky vzhledově a barevně zajímavější než kočky šlechtěné.

Vzhled nečistokrevných koček se může lišit a záleží, jací byli její rodiče. Obecně lze říci, že kočka má dlouhé tělo, poměrně krátké končetiny, kratší krk, širokou hlavu a středně dlouhý ocas. Obvykle měří v kohoutku okolo 30 cm a dlouhá je včetně ocasu 80 cm. Samci váží 3,5 až 7 kg a samice okolo 2,5 až 4,5 kg. Srst je obvykle krátká, protože dlouhosrstost je recesivní znak. Ale nyní se již častěji objevují dlouhosrsté nečistokrevné kočky, je jich však stále menší počet než krátkosrstých. Nejběžnější barvou je tzv. mourovatá, což vychází i z barevnosti původní kočky domácí. Dále jsou velmi časté tmavé a černé kočky.

 

 Králík - Rex zakrslý - ZUZANKA

 

Zakrslý králík je forma králíka domácího, která byla vyšlechtěna ve Francii. Všechna plemena zakrslých králíků jsou vzrůstem menší a hmotností nižší než ostatní domácí králíci. Ve většině případů jsou zakrslí králíci více choulostiví než běžná plemena (např. na nachlazení a onemocnění rýmou, která je u králíků velice závažným, až smrtelným onemocněním), a proto jsou určeni primárně k chovu ve vnitřních prostorách. Chov zakrslých králíků není užitkový (pro maso či srst), ale ryze zájmový. Prvním vyšlechtěným zakrslým králíkem bylo plemeno Hermelín. Z něho pak byla vyšlechtěna další plemena. Standardní zakrslý králík má hmotnost 1 až 1,5 kg. Zakrslí berani jsou mohutnější, váží 1,5 až 2 kg.

V současnosti existuje velké množství plemen zakrslých králíků a v rámci plemen velké množství barevných rázů. Toto plemeno je zajímavé svou srstí. U plemen s normální srstí leží chlupy na těle králíka proti sobě. U rexovitých plemen jsou chlupy kratší a jsou kolmo ke kůži. Díky tomu je jejich srst velmi jemná, jakoby plyšová. U zakrslého rexe je délka srsti cca 15 mm. Zakrslý rex může být v těchto barevných provedeních, zakrslý rex bílý červenooký, zakrslý rex černý, zakrslý rex dalmatinský strakáč v černém, modrém i havanovitém rázu, zakrslý kastorex nebo zakrslý tříslový.

Potřebují dostatek prostoru. Rádi hrabou, podestýlka často končí uprostřed místnosti. Pokud chceme předjít šarvátkám mezi jedinci, chováme je samostatně nebo v páru.

Samička je březí 30 dní, pro mláďata buduje hnízdo z vlastních chlupů. Králíčata se rodí holá a slepá, po 10 dnech začínají vidět. Odstavujeme je v 6 - 8 týdnech věku. Zakrslí králíci se dožívají 6 - 10 let.

 

Králíci

 

 

Kohout a slepičky

 

Kačenky

Morčátko - ČERTISKO

Morče domácí pochází z divokého morčete (Cavia aperea). Již dávno předtím, než dobyli Jižní Ameriku Španělé, chovali morčata pro maso a kožešinu Inkové v oblasti dnešního Peru a Chile. Často se chovala také jako mazlíčci pro děti. Svědectvím této skutečnosti jsou mumifikovaná morčata nalezená ve vykopávkách inckých sídlišť. Již tehdy se vyskytovaly mnohé barevné rázy. Avšak výzkumy naznačují, že černá morčata byla (nejspíše z pověrčivosti) hned po narození usmrcována.                                               

V podmínkách domácího chovu dosahují morčata hmotnosti 700 až 1250 g, ale mohou vážit až 1800 g při délce těla 20 až 36 cm. Délka života bývá 5 až 10 let, ale může dosáhnout až 14 let.                                                                                                                  

Stavba těla je u všech morčat stejná - široká oblá hlava, krátký krk, ramena a předhrudí široké, ne moc dlouhý, ale široký hřbet. Zadek zaoblený bez ocasu, končetiny krátké rovné - přední se 4 prsty, zadní se 3. Prospívající jedinec má celé tělo dobře osvalené. Morče má 12 zubů - 4 hlodáky, 8 stoliček.                                                                                                                   

Jeho potrava by měla být pestrá (hlavně v domácích podmínkách). Nejdůležitější složkou potravy je seno. Je to hlavní zdroj vlákniny (která je pro morče velmi důležitá) a zároveň si morče neustálým přežvykováním stébel obrušuje stoličky. Další důležitou základní složkou potravy je zelenina.

Morčata žila v přírodě ve velkých skupinách, jedná se o zvířata se silně vyvinutým sociálním smyslem. Morčata ovládají pestrou škálu zvuků a jiných prostředků k vyjádření svých pocitů.

  • Kvíkání - morče vyžaduje pozornost, má na něco chuť; kvíkají také mláďata, dožadující se své matky

  • Bublání - vyjadřuje spokojenost, klid; "bublají" i samice v říji

  • Cvakání zubů - značí hrozbu, strach, vztek

  • Zpívání - jedná se o ojedinělou záležitost, přesně se neví, co zpívání vyjadřuje, existují domněnky např. signál stresové situace, sociální tlak

 

Ovečka

Koza kamerunská - BETYNKA

Kamerunská koza je nejmenší plemeno kozy domácí původem ze západního pobřeží Afriky. Tyto kozy byly z Afriky vyvezeny do zoologických zahrad ve Švédsku a Německu, kde byly na seznamu exotických zvířat. Odtud se dále rozšířily do Anglie, Kanady a USA. První zdokumentovaný transport těchto koz ze Švédska do USA je datovaný rokem 1959.

Koza Kamerunská je schopna přežít i v oblastech s velmi chudou vegetací. Vyhovují jim travnatá území, kde se mohou pastvit. Konzumují všechny části rostlin, nejraději čerstvé výhonky a listy. Kozy obratně šplhají po nízkých stromech i po skalách, kde hledají potravu. Koza kamerunská spásá i skromný rostlinný porost na okraji saharské pouště, kde se jiní býložravci neuživí, neboť dokážou využít kromě trávy také akácie a trní.

Toto plemeno je typickým příkladem tzv. achondroplazie, charakterizované normálním vývojem trupu, avšak s abnormálně krátkými končetinami. Obecně dosahuje toto zvíře větší hmotnosti i velikosti než koza holandská zakrslá. Jsou to přizpůsobivá zvířata s tvrdou konstitucí. Délkou těla dosahují až 90 cm a hmotnosti až 40 kg. Hlava je široká a krátká, Uši jsou rovněž krátké, obě pohlaví mají rohy. Trup dobře osvalený, končetiny jsou disproporcionálně krátké. Obě pohlaví mají krátké rohy, u kozlů jsou silnější.

Srst je středně dlouhá a její hustota se liší v různých ročních obdobích a různých podnebích. Kozel má hustou srst a bohatou hřívu na ramenou a plnou, dlouhou bradku. U koz se bradka vyskytuje zřídka. Všechny barvy jsou přípustné, ale nejčastěji je to prošedivělý melír (šiml). Tlama, čelo a uši mohou být světlejší než tmavé části těla u koz všech barev. Přední, zadní nohy a břicho jsou tmavší než převážná část těla. Kozy v karamelové barvě mají tmavší podkolenky.

Samice rodí po 150 dnech trvající březosti obvykle jedno až tři mláďata, vážící 1 až 2,5 kg, která jsou velmi dobře vyvinutá. V šesti měsících dospívají. Koza kamerunská se dožívá max. 15 let.

 

Gottingenské miniprasátko - PEPINA A BOBINA

V ČR existují 2 linie Gottingenských miniprasátek a to do 20 kg a do 40 kg. Vyskytuje se zde ovšem i řada kříženců a ti potom mohou dorůst i 60 kg a více. Velikost tohoto miniprasátka je dána jak geneticky, tak je možné ji ve velké míře ovlivnit stravou.

Potravu Gottingenských miniprasátek tvoří z 95% rostlinná potrava. Zbytek mohou tvořit třeba i granule pro psy, které zajistí všechny potřebné živiny a vitamíny.

Pohlavní dospělost je od 4 měsíců, připouští se po roce, březost trvá 100 až 115 dní. Při správné stravě se prasátko dožívá až 15ti let.

Gottingenské miniprasátko je snadno ochočitelné, chytré, společenské a učenlivé zvíře. Prasátka mají vrozený smysl pro udržování čistoty, jsou zvyklá chodit stále do jednoho místa. Jeho inteligence je na úrovni tříletého dítěte. Vrozené inteligence však využívají především při shánění potravy. Není proto vůbec neobvyklé, že se naučí sami si otevřít ledničku, protože vědí, že se tam skrývají jejich oblíbené pamlsky. Přistrčí si židli ke stolu, aby se dostala k jídlu. Přemístí si do stínu i misku s vodou, aby ji neměla teplou. Bez povšimnutí vniknou do spíže, když ji zapomenete zavřít, nenápadně za sebou zabouchnou dveře a budou hodovat na zásobách.

Prasátka jsou výborní skokani do výšky i do dálky. Také jsou výborní běžci. Ve spojení s chytrostí to může být trochu problém :))

Prasátka jsou také poměrně paličatí a svéhlaví společníci. V jejich prospěch ale hovoří fakt, že mají ráda děti a dobře vycházejí i s ostatními domácími zvířaty.

 

Užovka červená - MAGGIE

Bažant zlatý

Křepelka polní